Co ukázala únorovka

5.3.2016 Petr Kadeřávek

Měsíc se s měsícem sešel a také dospělá reprezentace se opět sešla - na dalším společném soustřední, jehož tréninky se tentokrát odehrávaly v širším okolí Doks a Máchova kraje.

Shrnutí z pera šéftrenéra Radka Novotného najdete zde a opět jsme mu položili i pár otázek:

Nazdar kouči, tak na úvod obligátní otázka na zdraví a kondici v týmu - nějaké viditelné změny k lepšímu nebo horšímu od minula? A kde byl Dým, Šéďa a Vojcek?

Z áčka a béčka je teď zdravotně mimo jen Lenka Poklopová, takže na únor celkově dobrý stav. Naplno už se zapojila i Vendula Horčičková a koleno, zdá se, drží jak má. Výrazně slabší je to v řadách U23, tam je těch plně provozuschopných aktuálně menšina... Dým a Šéďa odlétali na kemp do Španělska a Vojta měl na Šumpersku vlastní program.

Oproti lednovce byla únorovka v mapově i fyzicky výrazněji náročnějších terénech, troufl bych si taky říct, že pestřejší na tréninkové modely - v lednu jste sice jistě zamířili do nížin i kvůli sněhu, ale předpokládám, že také cíleně postupně zvyšuješ náročnost? A také si z toho možná trochu utváříš úsudek o tom, jak to komu jde, resp. jak se posouvá?

Ten leden a únor se snažíme vždycky držet v nížině kvůli sněhu. A paradoxně ty skály jsou nížina, je to jen kolem 350 m n.m. A zrovna to tak hezky vyšlo, že minulá akce byla spíše zaměřená na základní techniku a teď už to bylo komplexnější. Leden jsme potřebovali spojit s běhátkem v Mohelnici, takže tím to bylo dané... Nicméně vstupujeme do období intenzivní specifické přípravy pro ME, teď se budou budovat základy formy a proto bylo vhodné do toho trochu říznout a nabídnout něco náročnějšího a technicky hodnotného i těm, kteří se nedostanou s kluby na kemp do jižních krajin.

Z výkonů bych žádné závěry nevyvozoval, je to "jen" trénink a každý tam dorazí v jiném rozpoložení. Je na každém, jak s tím naloží a jestli z toho dokáže něco vytěžit. Byli ale tací, kterým se některé fáze nadmíru povedly a takové pozitivní impulsy dokážou povznést závodní výkonnost často víc než hodiny temné dřiny. Za všechny bych například jmenoval Dana Hájka při závěrečných štafetách.

Podle shrnutí se zdá, že nejpřínosnější na postřehy a diskuze o rezervách bylo stínování. Jestli si potom měli všichni co říct, tak to vypadá, že jde o přínosný typ tréninku i pro zkušenější a mohl by se tedy aplikovat často a pořád se budou nalézat rezervy? Je myslíš efekt jiného chování, když je závodník sledován, daný i povahou a u někoho to je těžší, někdo je prostě míň a někdo víc svědomitý i bez dozoru…?

Každá absolvovaná trať je vlastně malé dobrodružství a při stínování ho ti dva prožijou tak nějak spolu. Takže každopádně je o čem si povídat.... Ale i z hlediska analýzy výkonu je to logické, protože sledováním lze získat postřehy, které nám ani v dnešní době technika není schopná dodat. Sledováním hlavy a pohledů můžeme proniknout hlouběji do práce s informacema. Sledující díky své objektivní pozici také silně vnímá plynulost, volbu stopy, dávkování tempa a nakonec i způsob řešení chyb. Úžasné vstupy.

A jasně, úroveň schopnosti vytěsnit sledovatele je hodně individuální. Na úrovni repre však sledováním paradoxně dochází spíše k růstu kvality navigace a celkové pečlivosti, než že by to někdo urychloval a zmatkoval. Jedná se o lidi s prokazatelně vyšší úrovní sebekontroly. A možná to svědčí i o tom, že mnozí by uměli běžet navigačně špičkový orienťák, pokud by se sami donutili být dostatečně důslední. Pokud by k tomu měli opravdu silnou vnitřní motivaci, silnou touhu provést to dokonale. Perfekcionisti jsou ve výhodě.

Zpátky k otázce - ano, určitě, tenhle typ tréninku by se mohl/měl běhat častěji, protože má jednoznačně silný rozvojový efekt. A jsem přesvědčený, že pro obě strany - i ti sledující jsou nuceni hodně aktivně o výkonu přemýšlet. Holky jsou trochu ve výhodě, že je snazší je stínovat. Sledující kluk má přebytek výkonu a to mu umožňuje si opravdu všímat. Pokud sledují kluci kluky v závodním tempu, výhled se rychlostí značně zúží.

Při pohledu na mapu s paměťovými úseky (např. zde) mě napadá otázka, jak tento trénink probíhal, prostě vždy jen jeden následující postup po paměti nebo víc najednou? Ale asi nebyl na čas, takže sice se snahou o plynulost, ale ne pod časovým tlakem?

Ano, bylo to volně. A způsob provedení je individuální. Základní varianta je zastavit se na kontrole a tam si načíst další úsek jako při klasickém paměťáku. Ale ti zdatnější by mohli zvládat běžet to plynule a další úsek si studovat v průběhu realizace už naučeného postupu. Takhle jsem to rád běhával a můžu zaručit, že při takovém tréninku mozek opravdu nezahálí a i dvě hodinky úžasně utečou... Nicméně tady ale zrovna vůbec nejde o tu plynulost, ale o rozvoj schopnosti vybírat informace z mapy a tvořit z nich dostatečně robustní představu. K tomu nemůže dostatečně efektivně docházet, pokud člověk běží s mapou v ruce a dívá se do ní kdykoliv se mu chce - to vede u mnohých jen k fixování navigace zpětným zařazováním. A to je přístup, který je nejen pomalý, ale i extrémně riskantní. Paradoxně ale většinově aplikovaný. Cílem elitního borce je dostat se navigačně trvale alespoň o jeden navigační úsek dopředu. A k tomu je nutná správně fungující vizualizace.

Velmi přínosným aspektem takového paměťáku je i vynucená důslednost. Naučený plán pro postup jednoduše nesmí mít díry a musí být zakončený jasnou představou o situaci v kolečku. A obě tyto kvality jsou v orienťáku rozdílovým elementem.

Kdo vyhrál recitační soutěž o nejrozervanějšího Máchu?

„Temnější noc! — — — Zde v noční klín
ba lůny zář, ba hvězdný kmit
se vloudí — — tam — jen pustý stín,
tam žádný — žádný — žádný svit,
pouhá jen tma přebývá.
Tam všecko jedno, žádný díl —
vše bez konce — tam není chvíl,
nemine noc, nevstane den,
tam času neubývá. —
Tam žádný — žádný — žádný cíl —
bez konce dál — bez konce jen
se na mne věčnost dívá."

Tahle pasáž (z wikipedie) mohla provázet mnohé v závěrečných pasážích klasiky ve Stráži pod Ralskem, zejména pak asi neohroženou Áďu Indrákovou... ;)

Ale jinak se přiznám, že jsem jen letmo zachytil, že výtisk Máje ležící na baru neušel pozornosti svěžích renesančních osobností ve znavených tělech. A hodilo se to do anotace ;)

Aspoň jedna k Jeseníku - kde vlastně bydlíte? Snad to není uplně tajné a pak bys stejně měl udělat nějaký den otevřených …seníků.

Zabrali jsme si jeden z penzionů v Horní Lipové, snad stále ještě v dosahu Priessnitzovy nabuzující přírodní magie. A vzhledem k obvyklé míře vytíženosti v rámci zběsilého programu ME mám pocit, že náš seník tentokrát zůstane na petlici... ;)

A jedna trochu off topic, vycházející z jedné aktuální hospodské diskuze, ale taky není zcela od věci - co soudíš obecněji o práci s mladými a jejich vrcholové přípravě u nás? Mám na mysli, zda třeba závodní nebo tréninkové dávky nejsou v dorostu zbytečně velké a neprožívá se příliš např. příprava a výsledky na MED, zatímco směřování k vrcholným výkonům v dospělých by mělo vypadat trochu pozvolněji? Jsi navíc trenérem repre už docela dlouho, takže bys možná mohl posoudit mnohé závodníky, které jsi mohl pozorovat od dorostu až po příchod do tvé skupiny. Dalo by se třeba i říci, ve které zemi by se v tomto dal nejlépe hledat příklad? Nejen vnějším pohledem na výsledky z ME/MS dospělých, ale i podle toho, co jistě sám víš o jejich systému trénování?

Musím se přiznat, že tuhle oblast sleduju jen z povzdálí a jen nerad se do takových diskuzí zapojuju. Faktem ale je, že většina adeptů dospělé reprezentace přichází s příliš malou trénovaností a podle mě je to jeden z hlavních důvodů, proč se nám nedaří plynule navazovat na ty často úspěšné juniorské kariéry. Což ale neznamená, že by měli zuřivě točit patnácti-šestnáctiletí. V tomhle jsem spíše zastáncem švédského pohledu na věc - vrcholový sport od 17 let. Ale pak už řízeně a kontinuelně navyšovat zátěž.

A MED... Možná se mnou nebude většina souhlasit, ale z hlediska úspěchu v dospělých je to podle mě marginální záležitost. Korelace je malá. Systémovým úhlem pohledu bych dokonce řekl, že taková akce v podstatě jen odvádí pozornost od důrazu na splnění základních rozvojových cílů daného věkového období - pro ty šestnáctky např. zafixovat si základní technické rutiny, naučit se trénovat atp. Když nabídneme soutěž, bude se soutěžit. A zuřivě. To je naše přirozenost. Pokud ve strategické metodice deklarujeme, že závody nejsou v tomto období priorita, měli bychom to dokázat i systémově podpořit. Ale na druhou stranu tím nechci říct "nejezděme na MED". Spíš je na místě intenzivně rozvíjet a komunikovat právě to, co je pro danou etapu stěžejní, ale přitom bohužel často neměřitelné. Podporovat a aktivně hledat ty, kteří mají skutečné předpoklady pro úspěch mezi dospělými a nejsou to třeba jen urychlené talenty s malým růstovým prostorem. A mám za to, že o tuto nelehkou věc se teď v dorostu i snažíme.

K tomu potřebujeme na všech stranách usadit i tradiční haló, spojené s nominacemi na MEDy a podobné akce. Snažit se, aby byly obecně vnímány právě v kontextu strategické metodiky - jako akce přípravné, rozvojové. Osobně jsem přišel o nominaci na MED kdysi asi o 3 vteřiny a orienťácký život pro mě určitě neskončil. Možná naopak... Vždyť kdo by to dělal jen kvůli nominaci na MED, nebyl by pro nás dál zajímavý. To by tam asi chyběla ta vášeň.

A jako příklad jednoduchého konkrétního kroku bych rozhodně zvážil zrušení ankety o nejlepšího dorostence roku, to je přesně protichůdný systémový prvek s nežádoucím efektem. Ačkoliv to zdánlivě není procesně důležité, je to hodně silný komunikační signál. Vyhrát MČR ve své kategorii se mi pro dorost jeví jako dostatečně prestižní meta.

Pár snímků ze Zhalyho gopročka, skládačky do studií schodištního pohybu z některých z nich jsou na fb stránce repre