Dorost v sezóně 2020
18.2.2020 Petr Klimpl
Ústřední trenér mládeže Marek Cahel odpověděl na pár otázek týkajících se práce s dorostem.
Před pár dny skončila zimní o-akademie. Proběhla v Srbsku (v Českém ráji). Jak hodnotíš její průběh?
Akademii hodnotím velmi pozitivně. Celkově byl program fyzicky i orientačně velmi náročný. Snažili jsme se připravit takový program, aby si každý ze zúčastněných odnesl nové zkušenosti. V Srbsku jsme s některými vzpomínali, jak to bylo za výběru dorostu, jak se tam tvořila nová parta a jak teď stále funguje. Se zrušením VD a zavedením TSM je situace jiná, takže akademie má velký význam i z pohledu nových sociálních vazeb.
Do práce s dorostenci se zapojila celá řada mladých, nedávných dorostenců, kteří se zúčastnili již několika akcí, třeba i této zimní akademie. Jak hodnotíš jejich přínos?
Je to tak, jen teď akademie se účastnil z těchto závodníků-trenérů Filip Hadač, Kuba Glonek, Eliška Hájková, se mnou s dorostem spolupracující Vojta Netuka a Mája Procházková. Jejich přínos je perfektní v tom, že si dorostenecké fungování nedávno prožili se všemi radostmi i chybami. Mladým závodníkům pak dobře rozumí.
Bude ještě letos další akademie OB?
Akademii plánuji v polovině srpna, cílem by měla být Vysočina. Do konce února by se akademie měla objevit v přehledu akcí v sekci dorostu na stránkách reprezentace.
V českém OB máme tréninková střediska mládeže. Letos se počat zařazených závodníků zmenšil, zmenšil i počet TSM, je jich nyní jen 8. Jak hodnotíš plány přípravy jednotlivých TSM?
Sledoval jsem je na stránkách jednotlivých TSM a každé jde svou cestou dle svých možností. Některé skupiny využívají projektu STK a dostanou svěřence do zajímavých zahraničních terénů, jiné si něco podobného uspořádají samy. Jiné zase věnují energii většímu počtu kratších akcí. Z pohledu pestrosti si myslím, že v každém TSM budou mít závodníci dostatek tréninkových možností.
Letos se rozjíždí stacionární tréninkové kempy. Jak se je podařilo skloubit s programem TSM?
Jak zmiňuji výše, mnohá TSM projekt využila pro zimní nebo letní zahraniční výjezd a zařadila jej do svého programu.
V práci středisek jsou určitě rozdíly. Máš nějakou metodu hodnocení krátkodobých, ale i střednědobých výsledků jednotlivých středisek?
Mám za ty roky samozřejmě přehled, kolik každé TSM (nebo oblast) generovalo závodníků - „talentů“ pro další roky. Lze jednoduše určit, v jakém TSM působili dnešní mladí reprezentanti. Ale vyloženě metodu hodnocení výsledků nemám. Jednotlivá TSM se vzájemně dost liší, někde to šlape dobře, jinde mají spoustu pěkných soustředění, někde mají díky trenérům žactva konkurenci a spoustu lidí na výběr, jinde se potýkají spíš s nedostatkem závodníků, ale vychovají jednoho reprezentanta. Třeba u nás ve Valašské oblasti fungujeme z pohledu počtu závodníků na hraně zřízení/nezřízení TSM. Ale snažíme se i tak pracovat co nejlépe a zatím se nám daří vychovávat nějakého závodníka, který reprezentuje ČR na EYOC či JWOC. Někteří, co nám kdysi prošli rukama, jsou členy dospělé reprezentace.
Jedna věc je systém, ale druhá jsou osobnosti.
Pojďme se ještě vrátit k srovnávacím testům mládeže v loňském roce. Zúčastnil se jich velký počet závodníků, ale do TSM jich bylo vybráno méně než v letech minulých. Šli výkony mladých závodníků dolů nebo se změnila metodika?
Výkony jsou stále srovnatelné, v posledních letech měly naopak rostoucí tendenci, takže jsme došli k závěru, že je možné upravit metodiku hodnocení STM a ztížit hranice přijetí do TSM. Z pohledu čísel jsou hodnoty pro TSM B (300 b.) na stejné úrovni, jako ve Švýcarsku, odkud jsme metodiku testování převzali.
Když jsme u srovnávacích testů mládeže, jak proběhnou letos? Budou nějaké změny?
Drobné změny plánujeme – přišlo mi od trenérů několik zajímavých podnětů, kterými jsme se s Liborem Zřídkaveselým (spoluautorem STM) už zabývali a plánujeme je letos aplikovat. Všechno ještě projednáme v nově zavedené subkomisi pro TSM a se skupinou komise talentované mládeže.
Pojďme k výběrům dorostu. Letos je opět CEYOC (Středoevropský pohár dorostu) v České republice. Myslíš, že tato akce něco přináší?
Záleží na úhlu pohledu. Je fakt, že CEYOC je už v tak nabitém kalendáři další akcí. Před tím jsme se bez něj obešli, je hned zkraje sezóny, výsledky se nikam nepočítají, tak to někdo může vnímat jako zbytečnou akci. Na druhou stranu lze konstatovat, že start v reprezentačním dresu je pro mnohé dorostence či dorostenky, zvlášť nováčky, dost specifický a tady si to mohou nanečisto vyzkoušet. Stejně tak si mohou testovat svou roli zkušenější závodníci a učit se závodit, zvládat roli favorita, vyzkoušet si netradiční úsek ve štafetě. A to může být užitečné. Škoda jen, že se příliš nedaří oslovit zahraniční pořadatele a běháme většinou u nás.
Já osobně beru CEYOC jako ryze přípravnou akci určenou pro sběr zkušeností. Nesleduji tolik výsledky a nepočítám medaile, dokonce i štafety se snažíme postavit podle předem daného klíče (ze závodu klasiky), aby byly týmy spíš vyrovnané a schopné vzájemného kontaktu. Je super, když se daří, nicméně na začátku dubna by měla být medaile z CEYOCu spíš potvrzením, že příprava jde správným směrem. Pokud se někdo speciálně připravuje na CEYOC, ladí kvůli tomu na nominační závod (Jarní Pohár) a pak v sezóně nemá kam růst..., k takovému přístupu jsem kritický.
Jak se bude letos na tuto akci nominovat?
Letos budeme opět nominovat na základě výsledků z Jarního poháru (22. 3., nedělní klasiky) – nicméně pro nominační účely budou tentokrát postaveny kategorie dorostu, nikoliv D/H21C, jako v minulých letech. Způsoby nominace pro příští roky budou v průběhu jara diskutovány.
Hlavním cílem je opět Mistrovství Evropy dorostu. Jaké tam čekáme terény?
Lesy v okolí Salgótarjánu jsou dost kopcovité, většinou listnaté (místy borovice), občas čekám obtížně přístupné hustníky a místy také jemnou mapařinku v členitých pasážích.
Sprint zatím nevypadá pro nás nijak netypicky (podobné prostory mohou být třeba v Brně), nicméně kopcům se opět nevyhneme.
Jak vybereme ty nejlepší, kteří nás budou na této akci reprezentovat?
Nominační kritéria se od minulých zásadně neměnila, jen nastalo k drobným úpravám v případě přímých nominací. To znamená, že 2 přímo nominovaní závodníci z nominačního žebříčku (dráha, sprint, klasika, krátká) musí mít aspoň jeden bod z lesních disciplín. Nominační dráha a sprint proběhnou v Jihlavě, lesní část se odehraje v západních Čechách na konci května. Všechny závody jsou součástí ŽA.
S jakými cíli pojedete na MED?
Hlavním cílem bude nasát atmosféru vrcholného závodu a pochopit, že kvalitní výsledek stojí především na důvěře ve vlastní schopnosti – že není potřeba běžet na 120 %, ale pokusit se podat vlastní kvalitní výkon. Nehledět, jak běhají nebo vypadají ostatní, ale pokusit se ukázat kvalitu z domácích závodů.
Z pohledu výsledků budeme samozřejmě rádi za medaile a za příslušnost k nejlépe umístěným státům v Poháru národů. Ale podstatný cíl je napsaný o věty dřív. EYOC je stále začátek závodění.
Pavel Košárek prozradil, že se letos na prázdninový zájezd dorostu a juniorů pojede do Švédska. Můžeš prozradit nějaké další informace, kdo má šance se tohoto tréninkového kempu zúčastnit?
Soustředění je v jistém smyslu otevřené, nicméně se jedná o svazem podporovanou akci, takže pokud bude přetlak, budou přednostně vybíráni reprezentanti na EYOC/JWOC, členové JRD a TSM. Loni se na všechny bohužel nedostalo, letos by to s kolizními akcemi STK nemuselo být tak divoké. Kapacita bude opět okolo 50 závodníků.
Jaká je Tvoje spolupráce s juniorskou reprezentací?
S Pavlem Košárkem dost komunikujeme ohledně veškerého dění kolem mládeže, společně probíráme nominační záležitosti. Pokud to jde, snažím se jezdit na akce JRD a být Košíkovi k dispozici jako pomocník.
Neodpustím si otázky, které jsem dával Pavlu Košárkovi. Tak tedy první z nich: Českému hokeji se v poslední době moc nedaří. K situaci v tomto sportu se vyjadřuje řada lidí. Zaujal názor šéfa brněnské Komety Libora Zábranského, který porovnával výchovu talentů u nás a ve Švédsku (tam se naopak v poslední době hokeji hodně daří). Ten říkal, že tak do 16 let jsme se Švédy srovnatelní, pak nám ale hrozně utíkají, protože jsou vedeni metodicky k tréninku (dokonce použil slovo dril). Nepřipomíná ti to situaci v OB, kdy právě kolem věku 17 let nám severské státy velmi výrazně utečou, zatímco do té doby jsou naši mladí závodníci konkurenceschopní?
Hokejové prostředí neznám. Nicméně jsem četl a viděl několik zajímavých rozhovorů s novým šéftrenérem Filipem Pešánem, komentátorem Robertem Zárubou a jinými, kteří měli své postřehy k fungování mládeže a problematice přechodu k dospělým a některé z nich se mohou týkat i OB. Jedním z prvků může být motivace. Nechť si každý uvědomí, zdali trénuje proto, aby byl opravdu nejlepší, aby porážel ostatní kamarády a soupeře nebo trénuje spíš proto, že to má napsané v nějakém plánu, aby poslechl trenéra, aby zabil volný čas, udělal něco pro své zdraví, nakrmil sociální síť…
Výsledky na EYOC potvrzují, že do 16 let jsme výkonnostně na špici, pak nám ujíždí vlak. Obecně se asi dá říct, že naši žáci a mladší dorostenci jsou víc rozzávodění, ti nejlepší za sebou mají několik mistrovských závodů (oblastní výběry), účasti na olympiádách, vyzývacích pohárech a nominačních procedurách s tím souvisejících. Pokud to tedy budu porovnávat s realitou Švédska, musím tím pádem konstatovat, že u nás jsme mnohem více zaměření na výsledky už od žactva. Švédské závodění víc vnímám až právě od staršího dorostu, kde nejlepší závodníci jedou na JWOC, případně na EYOC.
Řekněme od 17 let (u dívek klidně dřív) se přestává tolik projevovat talent, ale nastupuje vliv vytrvalostní přípravy, která by však již nějakou dobu měla systematicky v rozumných dávkách probíhat. Nevím o kolik je trénink v 17 letech ve Švédsku tvrdší, ale je možné, že nejlepší závodníci nejsou tolik psychicky opotřebovaní a naopak začnou řešit výsledky v době, kdy více chápou, co a kolik chtějí vrcholnému tréninku obětovat.
U nás je rychlejší nástup závodění a opožděný či velmi pozvolný nástup vytrvaleckého tréninku. A musíme si uvědomit, že rozvojový trénink ve vrcholné podobě už nemůže být místy komfortní.
A ta druhá se týká tréninku mládeže: V zimě to vypadá, že všichni dřou, ale v létě před podzimním vrcholem si většina užívá na vícedenních a s tréninkem to jde s kopce (stačí třeba porovnat testy na dráze na jaře a na podzim). Trénuje se tedy v našich klubech v mládeži dost a pravidelně?
Asi bych už obecně neřekl, že se netrénuje dost. Myslím, že tu máme závodníky, kteří trénují nebo nedávno v dorostu trénovali z pohledu objemu opravdu poctivě. Ale jsou to jednotlivci. Nicméně ten problém, jak naznačuješ, je reálný a je to naše velká slabina. A výmluvy některých, že na konci srpna nejsou připraveni na STM, už nedokážu ani spočítat.
Jedním z nejdůležitějších principů systému v tréninku je kontinuita, nepřetržitost. Zrovna o prázdninách moc nefunguje. Mládež se vyřádí na krásných vícedenních závodech s ještě krásnějšími večírky. Kdo nepořádá o prázdninách pivní štafety, jako by nebyl… Neodsuzuji to, zábava je potřeba a je skvělé, že to dokážeme spojit s orienťákem. Ale nic se nesmí přehánět. Objíždění většiny vícedenních závodů nemá podle mě se systematickou přípravou moc společného.
Co bys popřál českému OB do nového roku?
Ať si udržuje stejnou formu, jako dosud. Download Free PDF Magazines Online A všem orienťákům přeji příjemné zážitky spojené s OB a některým dostatek nadhledu. Myslím, že pořádáme krásné závody na kvalitních mapách. Tak ať si to nezkazíme neustálým rýpáním a hledáním kdejakých blbin, které se nám nelíbí.
Dík za rozhovor a přeji mnoha dalších úspěchů v práci s mladou o-generací.
Děkuji za oslovení, přeji nápodobně!
