Jan Šedivý: čeká nás pestrobarevná sezóna
31.1.2019 Petr Klimpl
Jan Šedivý převzal kormidlo české reprezentace od Radka Novotného. Na počátku sezóny jsme se ho zeptali, co reprezentanty v roce 2019 čeká.
Čeká je pestrobarevná sezóna plná výzev s vyvrcholením v Norsku, Mekce našeho sportu. Ale popořadě. Závodní sezóna odstartuje atraktivními svěťáky ve Finsku, „pravým” čistě lesním MS na ně naváže již zmiňovaný šampionát v Norsku, na 3. kolo SP vyrazíme do kontinentálního Švýcarska a na závěr si někteří střihnou exotiku v Číně. Je to takový mix, který je z hlediska pořadatelských zemí hodně zajímavý a i z pohledu diváka je se na co těšit.
Jak těžký je přerod ze závodníka na trenéra?
Tím, že jsem po VŠ při běhání vždy pracoval, není rozdíl zase tak markantní. Navíc jsem poslední dva roky díky zranění nemohl pořádně trénovat, takže ta změna není úplně nárazová. A i když mě to zatím docela zmáhá, tak jsem vnitřně šťastný, že mohu dělat, co mě baví. Navíc s partou skvělých lidí – jak se závodníky, tak v realizačním týmu.
Hlavním vrcholem reprezentační sezóny v letošním roce je mistrovství světa v Norsku. Letos poprvé se poběží jen tři lesní disciplíny - krátká trať, klasika a štafety. Jak se díváš na rozdělení MS v OB na lesní a sprintové disciplíny?
No, úplně nadšený z toho nejsem. MS je pro mě taková „orienťácka olympiáda” a oddělení beru, jako kdyby se olympiáda rozdělila třeba na halové a venkovní sporty. Samozřejmě chápu důvody rozdělení a nějak nebudu zlehčovat argumenty pro, ale i tak se mi to moc nelíbí. Uvidíme, můj názor není podstatný, zhodnotí to až čas a já třeba dám za pravdu podporovatelům rozdělení.
MS v Norsku, skandinávské terény. Umíme se na ně připravit? Co závodníky na šampionátu čeká?
Myslím, že pro některé běžce, kteří byli zvyklí běhat až 6 závodů na jednom šampionátu, bude trochu šok, že se půjde jen jedna kvalifikace a 3 ostré závody. Na nějaké psychické „rozzávodění se” natož opravu chyb na samotném MS nebude prostor. Kdo nebude mentálně nachystaný rovnou „udělat závod”, bude to mít těžké. Jinak nás samozřejmě čekají krásné závody v pravých severských terénech, netknutých civilizací. Pro nás bude klíčová role akomodace na skandinávský terén a to jak po stránce fyzické a technické, tak mentální, protože prodat svoje umění i na severu a být na startu vnitřně zase ten neporazitelný závodník vyžaduje velkou psychickou odolnost.
Jak dlouho se bude reprezentace v těchto specifických terénech před MS připravovat?
Pro úspěch na světové akci v severském terénu jsou potřeba několikaleté zkušenosti, ideálně spojené s dlouhodobým pobytem a závodními zkušenostmi. Ty naštěstí nejen naše hvězdy, ale i širší jádro týmu v rámci možností mají, takže zase není potřeba bláznit. Nejsem zastáncem hodně dlouhých předzávodních kempů, které pak často sklouznou do letargie, ztrátě rychlosti a dynamiky a k celkovému útlumu. Nějak kopírovat přípravu „místních”, kteří mají v daném terénu odtrénováno tisíce hodin, pak také logicky nepřináší efekt. Z mého pohledu bude potřeba forma vyladit tím, na co jsou naši zvyklí – z rychlosti s mírnou specifičností v tempové vytrvalosti, která ale bude postavena na silných (silových) základech z předchozích cyklů. Ale abych nezamluvil původní dotaz – kratší listopadový kemp už máme za sebou, na jaře nás čeká 10-denní kemp spojený se 4 elitními závody, v červenci nominační víkend a nedlouho po něm přípravný kemp, po kterém si doufám většina týmu MS „střihne” O-ringen pro získání pevnější závodní rutiny. Jako součást přípravy beru i svěťáky ve Finsku, byť by se tomu někteří seveřané pousmáli, tak pro nás je to stále cenná skandinávská zkušenost.
Jaké máme šance se letos na MS prosadit?
Naše šance se dají rámcově predikovat z výsledků loňského svěťáku v Norsku v podobném terénu. I když já doufám, že se předvedeme v ještě lepším světle. Duší jsem stále závodník a rozhodně se nespokojím s leštěním průměrných pozic. Myslím, že i když nejsme favoriti, tak při troše štěstí bychom i na nějakou medaili dosáhnout mohli :-).
Světový pohár má letos v programu 4 série – červnové závody ve Finsku, MS v Norsku, zářijovou sérii ve Švýcarsku a závěr v Číně. Zúčastní se česká reprezentace všech 4 kol a s jakým cílem?
Hlavním cílem bude umožnit našim nejlepším co nejlepší výsledek v celkovém pořadí. Proto vyrazíme na všechna kola, byť v rozdílných počtech. Do Finska pojede poměrně velká skupina (6+6). I když je to finančně náročná akce, tak chceme umožnit širšímu týmu rozzávodit se na začátku sezóny na světové akci. Na MS budeme nominovat na disciplíny (v obou máme 3+3), tam je jasný cíl – útok na co nejlepší výsledek. Do Švýcarska pravděpodobně pojedeme v maximálním možném počtu (8+8). Zde by se mohlo alespoň částečně otrkávat i širší jádro reprezentace a možnost nominace budou mít i letošní junioři. Finále v Číně pak bude spíše „exkluzivní” akce pro hvězdy z aktuální sezóny s ambicemi na TOP umístění v celkovém pořadí.
Jeden z našich nejlepších závodníků Miloš Nykodým se na svém webu poměrně ostře ohradil proti tomu, že v SP je zařazena jen jedna klasika a to na MS, kde mohou běžet z každé země maximálně tři závodníci. Jak se ty díváš na stálé přibývání kratších tratí na světových kolbištích právě na úkor klasiky?
Jako bývalý klasik to vidím podobně. Bohužel to je trend a to nejen v našem sportu. Nepamatuji si, že bych v poslední době viděl v biatlonu vytrvalostní závod, byť to byl jeden ze základních prvků tohoto sportu. I když se s tím sami závodníci těžko smiřují, tak klasická trať s intervalovým startem se prakticky nedá udělat do televize zajímavě, a to dnes rozhoduje.
Dostanou příležitost bojovat o nominaci na MS i mladší závodníci či nečlenové reprezentace?
Nominace pro severské šampionáty je vždy trochu specifická, protože nominační závod nemá význam dělat doma. I letos budou nominační závody v místě šampionátu a není v silách RD zajišťovat akci pro nějaké extrémní množství běžců. Reprezentace čítá celkem 25 běžců, pro které zajistíme vše kromě letenky (která je cenově relativně dostupná). Dalším běžcům na hraně týmu, kteří projeví zájem, se pak po dohodě pokusíme vyjít vstříc tak, aby i pro ně byly nominačky finančně dostupné.
Jak vypadá složení realizačního týmu reprezentace?
Jádro realizačního týmu tvoříme s Honzou „Betem” Procházkou, se kterým probírám většinu klíčových rozhodnutí. Zatím to docela dobře funguje, protože Bet mi dává zpětnou vazbu ve věcech, které nejsou někdy úplně příjemné, ale pro mě je to velmi cenné. Bet je zároveň sprintovým trenérem – v příštím roce budou sprintové akce plně v jeho kompetenci. Protože s nimi letos nemá mnoho práce, stará se i o skupinu U23. Asistentem pro ženy je Jaroslav Kačmarčík. Ten začne svoji „misi” na únorovém kempu a objede s námi většinu dalších akcí. S „Kačorem” jsme samozřejmě také probírali základní věci typu kalendář akcí, nominační kritéria nebo složení týmu. Nedílnou součástí realizačního týmu je i Daniel Hájek, který mi pomáhá s administrativou, výbavou a zároveň koordinuje tréninky pro reprezentanty v Brně. Dan je ale stále aktivní běžec a bude mít možnost se na reprezentační závody nominovat i jako závodník. Na akce (tam jsou většinou potřeba 4 lidi) pak máme ještě v záloze Honzu Potštejnského, který mi v úvodu velmi pomohl (díky!) a Honzu Šidlu. Na svěťáky jsem domluvený s fyzioterapeutem olympijské úrovně Kubou Markem :-).
V realizačním týmu je uveden jako specialista na sprinty Honza Procházka. Bude se reprezentace diverzifikovat na lesní a sprintové disciplíny?
Ani Honza Procházka ani já pro to nejsme úplně nakloněni, takže pro příští sezónu to není pravděpodobné. Je ale docela dobře možné, že časem vykrystalizují závodníci, kteří budou úplně „mimo” jednu disciplínu a ti pak budou fungovat v týmu za zvláštních podmínek. To ale opravdu předbíhám, čas ukáže optimální řešení.
V posledních letech jsme se vrátili k zapojení biomechanika do realizačního týmu. Počítáš s tím, že i v dalším období se výsledky vyšetření budou projevovat v usměrňování přípravy jednotlivých reprezentantů?
Biomechanika k týmu přivedl předchozí trenér Radek Novotný a myslím, že to bylo velmi dobré rozhodnutí. Sportovní medicína udělala za poslední dekády velký pokrok a my bychom to neměli ignorovat. Když si teď čtu nějaké materiály z mého mládí, třeba jen 20 let staré, docela se někdy divím. Asi si někdo řekne, že před 50 lety nebyly ani sporttestry, běhalo se na pocit a výkony byly mnohem lepší. To ale není úplně adekvátní „fér” argument, který by bral v potaz všechny aspekty problému. Ale zpět k tématu – s biomechanikem Mudr. Zbyňkem Pozdíškem máme domluvenou dlouhodobější spolupráci. Na podzim jsme provedli laktátové testy jako podklad pro trénink zejména v zimním období, v květnu to budeme opakovat s výstupem, který by měl zahrnovat spíše „ladící” doporučení. Zbyněk je navíc osobní trenér Miloše Nykodýma a nově i Pavla Kubáta a Terezy Janošíkové.
Uvidíme české reprezentanty na našich nejvýznamnějších závodech – na Mistrovství ČR a závodech Manufaktura Českého poháru?Nepředpokládám, že by si někdo nechal ujít mistrovské závody a kromě nočního s tím v kalendáři i tak počítám. U Manufaktura Českého poháru platí v zásadě to samé, tam ale netuším, jak k tomu závodníci přistoupí. Vyladěno není možné mít celou sezónu, a pokud chceme mít výsledky na mezinárodní scéně je potřeba tolerovat „slabší” výkonnost na některých méně důležitých závodech.
Jak hodnotíš zabezpečení české reprezentace po stránce finanční? Můžeme se porovnávat s těmi zeměmi, které jsou zhruba na naší výkonnostní úrovni?
Nechtěl bych dělat ukvapené závěry po 3 měsících „ve funkci”, ale z mého pohledu je finanční zázemí perfektní a lze srovnávat se zeměmi naší úrovně. Myslím si, že i většina týmu si toho, jaké podmínky od svazu máme, velmi váží. Díky za ně.
Jsme v širší světové špičce. Co našim nejlepším chybí k tomu, aby byli v té špičce absolutní?
No.., to je otázka spíše na celovečerní povídání. Ale když se podíváme třeba na výsledky SP v Turnově, tak v TOP15 tam mají Noři dva závodníky v mužích a ženách dohromady (Češi 6). Přesto je považujeme za absolutní špičku. Při pohledu třeba na světový ranking u kluků vidíme v TOP 25 tři naše závodníky (mě tam snad brzy nahradí Pavel Kubát :-), Vojta je dokonce na 10. místě. Z toho pohledu bych řekl, že jsme skoro v absolutní špičce. U holek je to trochu horší, tam jsem ale přesvědčený, že letos uděláme velký skok… Orienťák je v tomhle velmi specifický sport a hodně záleží, v jakém terénu se hlavní závody běží.
Ale obecně, když nebereme v potaz šíři týmu, kdy může přijet „kdokoliv” z dané země a stejně zaběhne do dvacítky, tak je to spíše o individualitách, které dělají TOP výsledky. Jak velkou roli v tom hraje systém apod., je diskutabilní. Samozřejmě pokud chceme mít nejlepší závodníky na světě, musíme jim zajistit adekvátní podmínky, ideálně téměř profesionální. Bez nich už dnes nikdo dlouhodobě porážet ostatní nebude. V našem systému asi musí přijít individualita, která pravděpodobněji vzejde z většího množství závodníků. Nesmí ji odradit třeba úvodní mezinárodní neúspěchy nebo období s horšími podmínkami. Když to „přežije” a má růstový potenciál, pak je potřeba ji plně podpořit a pokusit se jí připravit stejné podmínky, jako mají ti nejlepší na světě.
Pojďme do budoucnosti. V roce 2021 bude v České republice MS v OB, poběží se lesní disciplíny. Jak velká je to motivace pro reprezentanty?
Motivace se rozvíjí velmi těžko. Trenér mládeže může své svěřence na nějakou dobu strhnout, ale pokud v nich není zakořeněná nezlomná touha vyhrávat a jednou nejlépe MS, pak s tím stejně dlouhodobě nemůže nic dělat. Ale toho se nebojím. Už teď vidím na většině reprezentantů, že k MS 2021 směřují a je to pro ně určitý (snad i životní) milník a budou o něj bojovat s velkým úsilím. I já se na to moc těším a jsem rád, že u toho můžu být s nimi.
Dík za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.
