Jana Knapová: „Povedlo se mi splnit většinu vytyčených cílů“
2.12.2015 Lenka Klimplová
Vítězkou ankety Nejlepší orientační běžec roku 2015 se stala Jana Knapová (OK Lokomotiva Pardubice).
Jano, gratuluji k vítězství v Anketě o nejlepšího orientačního běžce ČR 2015. Jsi překvapená, že jsi vyhrála, nebo jsi to tak nějak čekala? Jsem překvapená. Myslím, že letos bylo hodně těžké vybrat jednoho.
Jak uplynulou sezónu hodnotíš? Pozitivně, povedlo se mi splnit většinu vytyčených cílů. Celá příprava i sezóna mi opět dala nové zkušenosti a impulsy do dalšího snažení.
Kterého výsledku si ty sama nejvíce vážíš? Výsledkově to je jednoznačně 9. místo na middlu na mistrovství světa ve Skotsku. Můj nejlepší dosavadní výsledek.
A na domácí scéně? Zlato z mistrovství ČR družstev. Je to jedinečná atmosféra, a když můžete s týmem sdílet výhru, je to skvělý pocit. Samozřejmě si vážím i individuálních medailí z MČR.
Je něco, z čeho jsi naopak zklamaná? Letošní sezóna mi vyšla dobře, takže zklamání bylo po málu. Snad jen únava ke konci sezóny a neschopnost podat tak ideální výkony. Už jsem nezvládala koncentraci a přípravu tak, jak by bylo třeba.
Příští rok vás čekají dva vrcholy – květnové mistrovství Evropy v Jeseníku a srpnové mistrovství světa ve Švédsku. Jak se budeš na tyto šampionáty připravovat? Chystáš se třeba na nějaký dlouhodobější pobyt ve Skandinávii jako před letošní sezónou? Příští sezóna je poměrně nabitá, do toho mě čeká i o trochu víc školních povinností než toto jaro. Na Evropu se plánuji připravovat v domácích terénech. Po něm se mi doufám podaří na nějaký čas párkrát odjet trénovat do Švédska. Pro šanci na úspěch na letošním MS to vidím jako klíčové. Tak uvidíme.
Trénuje tě mamka Iva. Jaké to je mít za trenérku mamku? Těžké, těžké, to potvrdí asi všichni, kdo to mají nebo někdy měli podobně. A nutné říct, že pro obě strany. Logicky s rodiči si dovolíte víc, někdy až příliš, diskutovat své názory, naopak maminky trpí, když jejich dítě trpí, navíc kvůli tomu, že jim samy napsaly intervaly terénem do kopce apod. Ty role nejdou od sebe jednoduše oddělit. Ale teď už se tomu spíš smějeme, dovolím si tvrdit, že jsme toto období překlenuly a teď je ta spolupráce super. Mamka též běhala orienťák na vrcholové úrovni (Iva je stříbrnou medailistkou z MS 1983 a bronzovou z roku 1987 – pozn. red.), zároveň dělala hladké běhy a hladké lyže, spousta věcí, co fungovala pro ni, funguje pro mě, čímž mi často odpadá metoda pokus-omyl.
S kým dalším trénuješ? Kdo jsou tví tréninkoví sparing partneři? Trénuju převážně sama. Není to ideální, ale bohužel to často jinak nevychází. Když má člověk s kým běhat, je to určitě velké plus. Momentálně jsou v tomto velmi dobré podmínky na reprezentačních soustředěních. Spoustu skvělých tréninků jsem odběhala na jaře s kolegy ze švédského oddílu SNO. Moc ráda vzpomínám i na kdysi pár tréninků ve Stromovce s Kerteamem. Doufám, že se mi podaří zkoordinovat tréninky a najít víc parťáků i teď v Brně.
Letos už jsem s tebou dělala pro různá média čtyři rozhovory (viz např. rozhovor na webu ME). Tohle je pátý. Je něco, na co jsem se tě zatím nezeptala, a co bys na sebe chtěla prozradit? Toho by bylo. Ale s tím prozrazováním to bude horší...
Tak já tedy položím ještě další otázku. Blíží se Vánoce a Silvestr. Kde, jak a s kým poslední dny v letošním roce strávíš? Chystáme se s kamarády z orienťáku do Jizerských hor. Lidi, hory a lyže, ideální dovolená.
A na závěr: Co bysis přála zažít v roce 2016? Těžká otázka. Snad bych si přála zažít v dalším roce trochu méně dobrodružství v životě, ale ve výsledku to tak nedopadne a já za to zase stejně budu ráda, jako vždycky.
