Klasika na světovém šampionátu v Estonsku
4.7.2017 Petr Klimpl
Dalším závodem na Mistrovství světa v orientačním běhu v Estonsku byl závod na klasické trati. Tituly obhájili Olav Lundanes (NOR) a Tove Alexandersson (SWE).
Centrum bylo Rouge. Prostor závodu byl situován do oblasti mezi nejvyšším kopcem a nejhlubším jezerem Estonska. Průběžnost se dost lišila, od dobré v jehličnatých lesích až po velmi špatnou v listnatých lesích (podle televize to nebyl moc hezký les). Nebylo tam moc cest. V některých oblastech byly nové paseky. A také mnoho bažin a močálů. Terén tvořila jednak kopcovitá část s některými menšími terénními tvary, jednak oblast s velkými údolími s několika menšími bočními údolími.
Tratě byly náročné, ženy čekala trať dlouhá 11,4 km, muže 17,1 km, při dvouminutovém intervalu byl na trati rozdělovací motýlek. Na trati byly dlouhé postupy, které nabízely varianty volby.
Ženy
Na trati žen se překvapivě nedělaly vláčky, pokud se některé závodnice doběhly, tak se brzy v těžkém terénu rozdělily. Titul s přehledem obhájila Švédka Tove Alexandersson (byť před závodem byla hodně nachlazená), která vedla po celou trať, neděla skoro ani sebemenší chyby, v závěru ani nefinišovala a v cílovém kopci (do cíle se dobíhalo hodně do kopce) užívala s vlaječkou své vítězství. Na druhou fyzicky skvěle běžící Dánku Maju Alm měla náskok minuty a půl, třetí Ruska Natalia Gemperle už měla ztrátu přes pět a půl minuty (4. Anne Margrethe Hausken Nordberg, NOR, +7:56, 5. Elena Roos, SUI, +8:03, 6. Emma Johansson, SWE, +8:17). Vítězka na tiskové konferenci: "Byl to dobrý závod. Některými postupy jsem si nebyla jistá, ale žádnou velkou chybu jsme neudělala, jen několik malých. Měla jsem také těžké dny, byla jsem většinou v posteli."
Naše ženy běžely jen dvě, protože po loňské diskvalifikaci štafety jsme ztratili ve startovní listině jedno místo. A vedly se podle očekávání, doběhly na přelomu druhé a třetí desítky. Lépe na tom je ve výsledcích Adéla Indráková, která obsadila po vyrovnaném výkonu velmi pěkné 18. místo s odstupem +14:36 min. na vítěznou Švédku. Vendula Horčičková běžela velmi dobře úvod, chvíli běžela s šestou Švédkou Johansson, při dlouhém postupu na 16. kontrolu dost ztratila a v cíli z toho byla 24. příčka se ztrátou šestnáct a půl minuty na vítězku.
1 Tove Alexandersson SWE 79:10
2 Maja Alm DEN 80:42 +01:32
3 Natalia Gemperle RUS 84:46 +05:36
4 Anne Margrethe Hausken Nordberg NOR 87:06 +07:56
5 Elena Roos SUI 87:13 +08:03
6 Emma Johansson SWE 87:27 +08:17
7 Merja Rantanen FIN 87:46 +08:36
8 Sabine Hauswirth SUI 87:58 +08:48
9 Ida Marie Naess Bjoergul NOR 88:58 +09:48
9 Andrine Benjaminsen NOR 88:58 +09:48
18 Adéla Indráková CZE 93:46 +14:36
24 Vendula Horčičková CZE 95:36 +16:26
Naše ženy v cíli:
Adélka Indráková: "Bylo to extrémně náročné, jsou tam všude klacky a furt se musí zvedat nohy a něco přeskakovat. A do toho pár kopců, které je potřeba vyběhnout, když je jich tam jenom pár, takže hodně náročné. Nejtěžší bylo mít velkou sebekázeň a pořád se pohybovat dopředu a nezačít uhýbat a kličkovat před každou kopřivou, bažinkou a klacíkem. Orientačně to těžké nebylo – jedno zaváhání v dohledávce a pak vracečka do arény – tam jsem nešla tak důsledně u čáry a tam myslím, že jsem trochu ztratila, jinak dobrý."
Vendy Horčičková: "Hodně náročná trať. Les zarostlejší, než jsem čekala, bažiny hustší než jsem čekala. Fakt to byla výzva. Když to srovnáš s ostatními závody, které jsi kdy běžela? Na MS jsem klasiku běžela před dvěma lety ve Skotsku. Tam to bylo taky náročné, ale krásné, vřesoviště, čistý les. Tady do byla bitka v zeleném, s kopřivami… Mentálně to byl určitě nejtěžší závod, který jsem kdy běžela – bojovat a nepoddat se tomu. (Vendy má na čele krvavé zranění.) Škoda, běžela jsem tam s Emmou Johansson (SWE), která teď v cíli vede, a podjely mi. Vrazila jsem si větev do hlavy a začala mi téct krev z čela. Na chvíli jsem byla trochu mimo a Emmu ztratila. To byla fakt škoda, běželo se mi s ní dobře."
Muži
Závod mužů byl hodně dlouhý, stavitel se o více než 5 minut nestrefil do předpokládaného času. Na trati se pohybovaly dvou- i vícečlenné skupiny, do kterých se seběhli závodníci startující za sebou. Rozdělovací motýlek v polovině trati jen tyto skupinky přerozdělil. Od počátku to byl souboj trojnásobného mistra světa na této trati a obhájce titulu Olava Lundanese (NOR) a velkého překvapení Rusa Leonida Novikova (mistr světa na middlu a ve štafetách v roce 2013, ale jeho nejlepší umístění na MS na klasice bylo dosud 25. místo). Novikov běžel skoro celý závod sám, Lundanes po většinu trati se Švédem Williamem Lindem, který startoval 4 minuty před ním. Na trati se nikdo nevyvaroval chyb, Novikov chyboval na 14. a 15. kontrole, Lundanes na 21., tam mu Lind utekl a hodně unavený Lundanes začal ztrácet, nakonec ale vedení udržel a získal mistrovský titul s náskokem skoro dvou minut před Novikovem, Lind byl třetí, když na mu stříbro chybělo 23 sekund. Vítěz na tiskové konferenci: "Jsem opravdu šťastný, že se mi podařilo vyhrát podruhé 2x za sebou. Toto jaro jsem měl dost obtížné, ale podařilo se mně se na šampionát připravit. Vím, že jsem nebyl od 21. kontroly daleko, ale víte, ta estonská zelená..., kontrola mohla být kdekoli. Podařilo se mi zůstat klidný, možná to byla větší chyba než jsem cítil. Jak jsem volil postupy? Nebyl jsem si příliš jistý postupem na druhou kontrolu, ale zelená nakonec nebyla tak hrozná. V první části závodu byla moje taktika jít rovně velmi dobrá. Dnes jsem se na konci dokonce trochu "zastavil". Závody na klasické trati se mi líbí, začínám být unaven kolem 90 minuty, ale 105 minut je příliš."
Jan Šedivý ztratil hned na prvním dlouhém postupu na dvojku tři minuty, pak běžel velmi dobře a v cíli skončil na 12. místě, jeho ztráta na vítězného Nora byla 11 minut. Miloš Nykodým se plně fyzicky vydal (na doběhu ho chytaly křeče)), nakonec z toho bylo 22. místo se ztrátou 16 a půl minuty. Po pomalém začátku se v druhé části velmi dobře rozběhl debutant Marek Minář, v cíli z toho byla 34. příčka se ztrátou 25 minut.
1 Olav Lundanes NOR 105:25
2 Leonid Novikov RUS 107:15 +01:50
3 William Lind SWE 107:38 +02:13
4 Magne Daehli NOR 108:33 +03:08
5 Eskil Kinneberg NOR 109:58 +04:33
6 Daniel Hubmann SUI 110:24 +04:59
7 Fabian Hertner SUI 111:28 +06:03
8 Johan Runesson SWE 111:49 +06:24
9 Martin Regborn SWE 112:44 +07:19
10 Timo Sild EST 113:36 +08:11
12 Jan Šedivý CZE 116:33 +11:08
22 Milos Nykodým CZE 122:03 +16:38
34 Marek Minář CZE 130:39 +25:14
Naši závodníci v cíli
Honza Šedivý: "Už na startu tam probíhali nějací kluci cestovkou, což bývá hodně zvláštní, že bychom je viděli probíhat. Tak jsme si říkali, že je to asi dlouhý postup na nějakou trojku, čtyřku. Jednička krátký postup, na dvojku hodně dlouhý postup – díval jsem se na to a říkal jsem si, že ta obíhačka je hodně dlouhá, že to zkusím jít rovně – a rovně to bylo extrémně zarostlé. Asi jsem tam nenašel tu správnou stopu. Věřil jsem tomu žlutýmu a to bylo děsně pomalý, takže jsem to musel obíhat. Šel jsem myslím opravdu hodně pomalu a říkal jsem si „to je opravdu špatnej začátek“, ale budu bojovat. A když jsem dobíhal ke dvojce, tak mě už dobíhal Magne Daehli (NOR) o dvě minuty, ale věděl jsem, že ten půjde hodně dobře. Tak jsem si říkal „nebudu zmatkovat, půjdu s ním, chytím se a pokusím se znova dostat do závodu“. Ale Magne šel výbornej výkon, plynule, hezky, takže postupně tam sebral Coupata (FRA) a Brita (Ralpha Streeta) a my tam za ním tak viseli. Těžko šlo jít před něj, protože fakt šel hrozně pěknej výkon. Pak tam byla dělící metoda, ta nás samozřejmě rozdělila. Magne šel samozřejmě dál sám svůj skvělej výkon a my se začali malinko potácet a jít do chyb... A na konci už to byl boj – přeci jenom jsem měl tréninkový výpadek a myslím, že tempově a vytrvalostně to bohužel bylo dneska znát." Přesto to vypadá na umístění kolem desátého místa. To je výborný výsledek. "To je asi takový můj standard. Letos jsem doufal, že předvedu trošku něco víc... Nechci se samozřejmě vymlouvat, ale ta závěrečná příprava, ty poslední dva měsíce byly v podstatě pohroma. Takže z tohohle pohledu to je asi přijatelnej výsledek a musím za něj být spokojenej." Všichni hodnotili trať jako extrémní. Jaký je tvůj komentář? "Byl to extrémismus. Tam se často lezlo po pás ve vodě, prostě šíleně zabušený, dvě třetiny trati se sotva běželo, to se spíš člověk tak kolíbal v hluboký vodě, bahně, prostě drsný."
Miloš Nykodým: "Jsem zklamaný, co dodat... Moc mi to nešlo, ani mi to nějak extra netáhlo. Hned na dvojku jsem hned po pěti stech metrech věděl, že jsem zvolil špatně. Snažil jsem se s tím bojovat, ale kontroly mi moc nenaskakovaly, občas to šlo, občas ne. Nevím, jestli jsem chodil dobré volby. Myslím, že jsem to měl na dvojku oběhnout, že bych ušetřil energii. A ke konci už jsem nemohl. Nebyl jsem schopný načítat si to dopředu, hlava už to nebrala. 120 minut jsem long běžel naposledy asi ve Francii, když mi bylo 20, to jsem tam byl asi 150.. Strašný, a ten konec, to bylo za trest."
Mára Minář: "Začátek špatný a pak to bylo dobrý. Od trojky už jsem věděl, jak na to. Ze začátku jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. Bylo to strašně zavřený a tvary nebyly vůbec vidět. Muselo se jít na busolu a člověk musel trefit to, co chtěl. Jakmile to minul o dva metry, tak už to pak bylo na h... Ale po tom už dobrý. Od trojky už jsem běžel docela slušně, ale tady na konci už mi totálně došlo." Jak bys popsal terén dnešního závodu? "Je to strašně psychicky náročný. Člověk furt přelézal přes nějaké klády, přes nějaké bažiny, bylo to zarostlý, člověk si neodpočal ani na chvilku. Obíhaček po cestě tam bylo minimum. Takže strašně na hlavu. Když se člověk zlomil, tak už pak dostával hroznej kotel." Byl to nejtěžší závod tvé dosavadní kariéry? "Já myslím, že jo. Fakt to bylo strašně přísný. 130 minut jsem v lese nebyl už hodně dlouho."
Trenér Radovan Novotný: "Já se obávám, že nejtěžší závod kariéry to bude pro většinu závodníků. Ale Mára zaslouží po té velké chybě na začátku pochvalu za bojovnost."
