Radek Novotný: Máme dva vrcholy - MS a WG
11.1.2017 Petr Klimpl
Česká o-reprezentace má před sebou dva vrcholy, vedle MS v Estonsku to jsou i World Games v Polsku. O přípravě na tyto akce i o dalších věcech je rozhovor s šéftrenérem české reprezentace Radkem Novotným.
Mistrovství světa v Estonsku bude v terénech, které jste si trochu osahali na loňském Euromeetingu. Popíšeš nám, v jakých terénech se bude běhat o medaile?
Ano, následující dva roky se běží MS v Pobaltí. Estonské Tartu a lotyšský Cesis jsou na mapě Evropy jen kousek od sebe, a přesto se jedná o úplně odlišné terény. Oba typy by nám však mohly celkem vyhovovat, stejně jako většině ostatních týmů. Charakterem orientace i podložkou je to hodně univerzální. Na Euromeetingu jsme vyzkoušeli Lotyšsko 2018. V Estonsku, kde se poběží letos, jsme byli předtím krátce potrénovat. Máme ale ještě v paměti zkušenosti z tamního ME 2006 a AMS 2008, tak je na čem stavět. Sprinty v centru Tartu a Viljandi budou pravděpodobně opět extrémně skluzné a vyrovnané a při současné technické úrovni světové špičky bude úroveň běžecké kapacity hrát zásadní roli. Tak, jako třeba loni ve Strömstadu... Middle a štafety, to bude jemná vrstevnicovka se střídavou viditelností v obrovské rychlosti. Nicméně ty tvary nejsou příliš výrazné a tak to zřejmě bude hodně přímočaré... Klasika proběhne v oblasti jednoho z největších estonských údolí, přesto to bude z našeho pohledu spíš rovinatý závod, kde se v místním houští budeme snažit najít co nejrychlejší stopu a tu pak směrově bezpečně zrealizovat. Není to úplně náš terén, ale máme k němu asi tak stejně daleko jako ostatní silné země, snad kromě Rusů a domácích.
Před loňským MS ve Švédsku strávili naši nejlepší řadu dní před vlastním šampionátem v relevantních terénech. Plánuješ něco podobného i letos?
Letos to neplánujeme, protože do daného terénu není nutná tak velká pohybová adaptace – podložka je pro nás běžná - a navigačně jsme tomu na podzim vcelku rozuměli. Plánujeme nominační závody proti silným týmům a pak jedno velké důkladné soustředění se simulacemi na začátku června. Zároveň počítáme i s tím, že nesprinteři budou mít na zapracování pár tréninkových fází i na začátku vlastního pobytu na MS, kde je na to časoprostor. To bude důležité, protože v Estonsku hraje velkou roli aktuální viditelnost.
Nominační kritéria ještě nejsou zveřejněna. Plánuješ nějaké změny nebo budou jako v minulých letech nominační závody?
Ano, plánujeme určité změny. Z hlediska vlastní nominace bychom rádi přešli na model, který mají snad všechny ostatní silné státy – tedy žádná taxativně daná kritéria, ale nominace na základě mixu výkonnosti v kontrolních závodech, minulých mezinárodních výsledků a typové vhodnosti. Vyšší zodpovědnost by tak měla mít i komise reprezentace, která právě k dnešnímu datu prošla velkým oživením… Nejedná se jen o reakci na loňskou výjimečnou situaci, kdy při velké absenci favoritů na nominačkách taxativní kritéria nezafungovala optimálně – o tomto kroku už uvažujeme několik let a toto byl důležitý impuls. Zároveň ale určitě chceme zachovat možnost nominovat se i "proti vůli expertů" – to by se týkalo akcí druhého sledu, jako jsou ME a SP, kde je pro to větší prostor.
V tom duchu jsou letošní "nominačky" plánované dvoukolově. První kolo o Velikonocích – tam půjde o nominaci na SP do Finska a také o "nominaci na nominačky" do Estonska. Kontrolní závody v terénu MS pak už poběží jen RDA plus několik málo lidí, kteří si to vyběhnou. Aktuálně si lze jen těžko představit, že na MS v lesních disciplínách bude na divokou kartu nominován někdo, kdo už dříve neprokázal schopnost zazávodit na světové scéně v zahraničí. Taková představa nevychází úplně z reality. A těch možností něco ukázat je a bude dostatek, protože na SP bychom rádi poslali poměrně početný tým.
Druhou hlavní akcí je World Games v Polsku. Český olympijský výbor jim dává stejnou váhu jako Olympijským hrám (ale u veřejnosti jsou zatím na okraji zájmu). My se tradičně těchto her zúčastňujeme. Jako váhu dáváš ty těmto hrám?
Velkou. Už jen samotný fakt, že ČOV k hrám tentokrát přistupuje v podobném duchu jako k olympijské misi a že výrazná umístění díky tomu jistě nezůstanou u médií bez povšimnutí, nás pozitivně motivuje. Navíc věřím, že naši závodníci cítí velkou příležitost, protože závody proběhnou po delší době opět v našem klimatu, kousek od našich hranic, v pro nás úplně běžném terénu.
Můžeme postavit 2 muže a 2 ženy (a tedy jednu sprintovou štafetu). Přihlášky jsou dost brzo. Máš už představu o nominaci?
Ano, negativním důsledkem olympijského přístupu jsou časné přihlášky. Ty oficiální už dokonce k 31. 3. Pro nás platí poněkud pozdější květnový termín, který po tlaku jednotlivých týmů dojednala IOF, ale přesto je to celkem brzy. Při tak malém počtu závodníků by asi každý chtěl nasadit hlavně ty, kteří mají formu daný rok a ne vloni... U nás jsou, myslím, zcela jasní Denisa Kosová a Vojta Král, kterým složení disciplín navíc perfektně typově sedí. Obsazení dalších míst budeme teprve řešit. Nicméně je jasné, že ryzí klasici orientačního běhu se na světových hrách v tomto sportu příliš neuplatní. To je vývoj.
I letos je Světový pohár. Jaké cíle máme v letošním SP?
Stejné jako obvykle – pokusit se individuálně o výsledkový průnik do vyšší úrovně a v rámci kariérního rozvoje čelit odpovídajícím závodním situacím. Vypadá to, že někteří možná objedou celý seriál, ale celkové umístění ani letos není prioritou.
Ke změně došlo v realizačním týmu. K týmu se po 15 letech vrací "Kačor" (Jaroslav Kačmarčík). Jaký bude mít úkol?
V Kačorovi jsme získali respektovaného, velezkušeného, komunikativního člověka, kterému stále nechybí velká vášeň pro věc a má prostor se tomu věnovat. Začínáme s pozicí jakéhosi koordinátora U23 a vedoucího akce Euromeeting, ale zároveň počítáme s Kačorovým působením v rámci realizačního týmu na SP i MS, kam by měl přinést oživení. Tak trochu nanečisto jsme si to už vyzkoušeli vloni ve Strömstadu, kde byl při MS naším vítaným hostem. Zároveň všichni vědí, že se na něj mohou konzultačně obrátit, pokecat, nezávisle na týmovém zařazení. To potřebujeme... Není to úplně momentální nápad, sem tam už jsme si spolu podobnou možnost nadhodili v posledních letech, kdy jsme společně často koordinovali různé věci v rámci jeho působení u Italů, a mě přišlo trochu škoda, že tenhle Čech nevěnuje svou energii nám.
Členové béčka a týmu U23 tedy budou mít minimálně jeden vrchol - Euromeeting. Myslíš, že to zvýší jejich motivaci?
Motivace buď je, nebo není. Myslím tu vnitřní touhu po seberealizaci v orienťáku. Vášeň, na tom to stojí. My jen můžeme pomáhat ty vize formovat a odvážit se je uskutečňovat... Zrovna ten Euromeeting je hodně náročný cíl, protože je to v těžkém norském zkušenostním terénu a pro mladé tam bude laťka viset hodně vysoko. Tam nepůjde ve většině případů o výsledek v absolutní hodnotě, ale o stabilní a pokud možno ofenzivní výkon. Takový cíl by měly přirozeně doplňovat další výsledkové cíle odpovídající dané úrovni – pro člena U23 například snaha o TOP3 nebo TOP6 na českých mistrovstvích. Nebo povedené nominačky, i když třeba vím, že zatím mi na nominaci ještě něco chybí. A pro člena B-týmu třeba skvěle zaběhnutý závod SP... Zrovna u U23 není v mnoha případech aktuálně problémem nedostatek vášně pro orienťák, ale nedostatek časoprostoru věnovat se mu na dostatečné úrovni.
Ale zpět k realizačnímu týmu. Představ nám ho celý!
Vedle Kačora naskočila Míša Omová jako koordinátorka ženské části týmu – což je v podstatě role, kterou v poslední době často spontánně plnila. I Míša bude součástí realizačního týmu na vrcholných akcích. Tak budou na místě dva lidi, jejichž hlavním úkolem bude mluvit se závodníky, což považuju předběžně za zásadní posun. I nadále nám bude hodně pomáhat Honza Šidla, hlavně na tréninkových akcích, stejně jako Honza Potštejnský. Velký přínos má i občasná aktivita Michala Smoly, který se sice časově nemůže víc zapojit, ale když se zapojí, tak to přirozeně stojí za to. Do realizačního týmu v poslední době napevno zapadl i šikovný fyzioterapeut Kuba Marek, který snad na celé léto opět vymění Ester Ledeckou za české orienťáky. Sem tam se zase připojí i Petr Žaloudek a víc prokreslí náš mediální obraz.
Jakou přípravu jsi se svým realizačním týmem naplánoval pro reprezentanty?
V zimě klasické víkendovky. S jarem pak velký kemp v bájném Clermont-Ferrand. Pak už se začneme pohybovat v rytmu daném domácími i světovými závody se snahou zachovat alespoň nějaký prostor pro smysluplnou přípravu na vrchol. Rádi bychom se teď právě trochu víc zaměřili na běžeckou techniku, základní orienťácké rutiny a dál se budou řešit i psychologické aspekty. Nicméně klíčová rovina je stále jasná – snaha o dosažení nekompromisní běžecké výkonnosti. Bez ní je všechno další zbytečné.
V zimě změnili dva z reprezentantů (Miloš Nykodým a Jan Šedivý) dres svého skandinávského klubu. Je o naše nejlepší závodníky zájem? A co to našim nejlepším přináší, že běhají za skandinávské kluby?
Ano, na severu aktuální kvalitu našich závodníků vnímají a mnozí členové RDA si v současné době v podstatě můžou vybírat z těch nejsilnějších týmů. Ve hře bývají KooVee, Kalevan Rasti, Halden, Linné... Je to příjemné a pro český orienťák obrovsky přínosné. Bez skandinávských klubů bychom rozhodně nebyli tam, kde jsme. Vždyť česká reprezentace má v zásadě menší možnosti, než řada z těch špičkových týmů. Know-how, získání skandinávské rutiny, pobyty v teple, materiální vybavení, ostré závodní zkušenosti ve vyhecovaných štafetových bitvách, prestiž, sebedůvěra...
Uvidíme české reprezentanty na našich nejvýznamnějších závodech - na Mistrovství ČR a závodech Manufaktura Českého poháru?
Ano, v případě MČR by tomu nemělo nic bránit. Nicméně v řadě případů je to za cenu určitých kompromisů v plánu přípravy a kalendáři RD. Z toho pohledu už bohužel na řadové české poháry nelze brát ohled.
Letos se podařil drobný krůček ke zlepšení péče o reprezentanty, někteří se dostali na částečný úvazek do armádního střediska Dukla. Přispěje to k jejich lepší přípravě?
Jasným předpokladem je, že ano. Těm nejlepším nechybí posedlost, ale z něčeho se žít musí. A když někdo v září několik týdnů mapuje, těžko může v říjnu lítat na světových pohárech. A i když už je za co žít, je příjemné mít možnost zaplatit si aspoň jednou týdně masáž atp. Reprezentanti to nevnímají jako krůček, ale jako docela zásadní krok, který by v souvislosti s dalšími otevřenými možnostmi finanční podpory mohl mít revoluční efekt. Nicméně s důkladnějším hodnocením bych počkal až zhruba za tři roky, pokud do té doby bude systém funkční. Jedním z důsledků zlepšení podmínek by mělo být vytvoření perspektivy pro ty, kteří jsou aktuálně ještě pod čarou nebo v juniorech. Tak uvidíme!
Jsme v širší světové špičce. Co našim nejlepším chybí k tomu, aby byli v té špičce absolutní?
Specifická běžecká výkonnost – protože abychom byli v absolutní špičce, tzn. bojovali ve větším počtu o TOP6, musíme na tom být běžecky stejně jako celý ten čelní balík. Z toho se nevyvlečeme.
Třeba naši kluci jsou na tom aktuálně poměrně dobře, a když jsou štafety na kontinentální podložce, tak jim běžecky nikdo neutíká a někteří dokonce mají i drobnou rezervu pro korekci chyb. Ale není to u všech a není to univerzální. A to se dostáváme k další klíčové kvalitě: být schopní zaběhnout kdekoliv. České výsledky byly vždy hodně závislé na povaze závodu a stále to tak je. Ta bariéra se překonává těžko a v zásadě to u běžných lidí nejde jinak, než dlouhodobými pobyty v těch těžších terénech v zahraničí... A pak je tu ještě jedna věc, na které můžeme pracovat všichni už od mala – překvapivě nemáme dostatečně zakotvené základní orientační rutiny. Nedokážeme spolehlivě udržet směr v rychlosti, nemáme dostatečně zažitou nutnost kontinuálně tvořit robustní plán, nevnímáme přirozené vrstevnicové berličky. Zní to jako malá násobilka, ale v kritických situacích na té nejvyšší úrovni pak takové základní věci někdy pod tlakem selhávají a způsobují nestabilitu v méně zažitých terénech.
Letos končí se svou skvělou kariérou Thierry Gueorgiou. Myslíš, že se mu podaří loučit se s titulem mistra světa na klasice?
Přál bych mu to, protože vítězství je zřejmě už to jediné, co ho může v závodě uspokojit. A Thierriho vyhrávat stále baví. Ale vzhledem k povaze terénu bych řekl, že ne. V poslední době se mi zdá, že i Thierriho ten věk už trochu dohání.
Koho považuješ v letošním roce za největší aspiranty na medaile z MS?
Přiznám se, že nad tím vůbec nepřemýšlím. Nevím. Ti nejlepší jsou skvělí všude a ta širší špička za nimi je tak vyrovnaná, že těžko teď v zimě někoho tipovat. Zejména když osobně očekávám opravdu vyrovnané závody, kde i na krátké trati budou rozhodovat vteřiny. Ostatně, mezi základní poučky patří "nevnímat soupeře" ;)
Jak by měli dopadnout naši závodníci, abys považoval sezónu za úspěšnou?
Dobrá, když to mám nějak kvantifikovat, tak v jednotlivcích na MS 2-3 lidi do 10.místa, všechny štafety do 6.místa, a třeba i nějaký ten útok na medaili. K tomu dvě velké bedny ze světových her. To by bylo hezké a s šikovnými závodníky, které máme, to ani není nereálné.
U reprezentace jsi již 15. rokem. Máš ještě motivaci?
Bez motivace by se tahle činnost nedala vůbec provozovat, to by nedávalo smysl. S každým dalším potomkem je ale rozhodně těžší a těžší dělat to stejně obětavě jako před deseti lety...
A jeden výhled do budoucnosti. Od roku 2020 se MS rozdělilo, jeden rok se budou běhat lesní disciplíny, další rok pak sprinty. Jak se s odstupem času díváš na toto rozhodnutí IOF?
Tyhle rošády mají svá pro i proti a na hodnocení je asi hodně brzy. Pokud se snáze daří nalézt pořadatele MS, tak to asi v první fázi účel plní. Já osobně bych původně asi neměnil nic, protože se mi zdá, že množství změn v posledních letech to naše odvětví spíše degraduje a zbavuje kouzla tradice a možnosti stávajícího modelu se mi nezdály zdaleka vyčerpané. Řada změn se zavádí ve stádiu nevyzkoušené hypotézy a pro sprintové MS se dokonce zuby nehty uměle vymýšlí vhodný formát třetího závodu. Ale za těch zmiňovaných patnáct let už jsem se, bohužel, už naučil všechny ty změny vnímat pragmaticky a přizpůsobovat jim týmové činnosti... Přiznám se, že výsledné znaménko efektu samotného rozdělení MS se mi teď těžko odhaduje. Pro reprezentaci bude lesní MS jednou za dva roky jistou úlevou, aktuální každoroční zaměření na terén MS všechny hodně zahlcuje. A možná se i trochu zastaví inflace medailí z MS – všechny mistry světa z posledních let bych z hlavy určitě dokupy nedal...
Tradiční otázka na počátku roku - co bys popřál českému OB do roku 2017?
Asi ať je. Ať produkuje i nadále ty tisíce člověkohodin úžasných prožitků a stmeluje fajn lidi. Ať zůstane v naší krásné zemi i do budoucna něčím, co má minimálně stejné právo fungovat ve volné přírodě jako komerční pěstování zvěře.
Dík za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.
