Rozhovor s Ruth Tachezy aneb Orienťák v době pandemie
5.5.2021 Matěj Burda Převzato z ČSOS
Viroložka Ruth Tachezy, členka Mezioborové skupiny pro epidemické situace při ministerstvu zdravotnictví (MeSES), vědkyně ve výzkumném pracovišti BIOCEV a také aktivní orientační běžkyně.
Jak může být orienťák epidemicky nebezpečný? Kdy se dočkáme závodů pro 1500 účastníků? Co je klíčovým faktorem pro otevření hromadných akcí? Nejen to se dočtete v rozhovoru!
Co je nejvíce problematické na hromadných akcích i když jsou venku?
I když jste venku, je možné se virem nakazit, při sportu, kdy dýcháte intenzivněji, pokud jste nakažení, určitě vylučujete více viru. Britská varianta viru SARS-CoV-2 je opravdu výrazně rizikovější z hlediska přenosu, mám s tím zkušenost z blízké rodiny. Při setkávání venku mají lidé pocit, že jim riziko nákazy nehrozí, či je minimální, a tím pádem i spíše nedodržují opatření.
Málokdo rozlišuje antigenní a PCR testování, v čem je zásadní rozdíl?
Antigenní testování je určeno pro rychlé ověření, že osoba s příznaky je opravdu nakažena daným virem. Pro bezpříznakové osoby, což mohou být ti, co sice po pár dnech příznaky infekce budou vykazovat, ale v dané době ještě žádné nemají, nebo ti, co nikdy příznaky nevyvinou, ale infikovaní jsou a mohou tedy nákazu šířit, je vhodná metoda PCR. Ta je citlivější, neboť hledaný cíl namnožuje a tím citlivost metody zvyšuje. Tato metoda umožňuje, bez snížení její citlivosti, i kombinaci se samoodběry, které jsou příjemnější a z hlediska logistiky snazší. Problémem byla cena. Trh ale jistě umožní snížení ceny na přijatelnou úroveň. V neposlední řadě PCR umožňuje monitorování výskytu variant viru a jejich další analýzu pro epidemiologické účely.
Nezpůsobíme si omezením sportování problémy do budoucna? Děti ztrácí zájem pohyb a sport, mají nedostatek pohybu, zhoršuje se jejich stravování...
Toto není moje profesní specializace, mohu mluvit jen z vlastní zkušenosti. Dle mého pohyb je zcela zásadní a myslím, že zásadní je, aby se stal dětem přirozeností, která se posléze stane potřebou. Je třeba u dětí nepromeškat čas, kdy toto lze ovlivnit. U nás v rodině se vždy hodně sportovalo, takže pro nás je to přirozené. Přiznávám, že s prodlužující se neradostnou situací jsem línější a musím se k pohybu nutit, někdy z posledních sil, ale snažím se přibrat i rodinu, a to právě na orienťák. Tam jsme sami v lese a můžeme si tratě oběhnout, když se nám to časově hodí. Co se týká stravování, dle mého má být vyvážené, u nás se jedlo vždy vše, ale jak říkala babička všeho s mírou.
Pojďme k orienťáckým závodům. Český pohár v minulosti měl často kolem 1500-2000 účastníků. Je stále reálné, že letos se něco podobného podaří?
Moc bych orientačnímu běhu přála, aby to možné bylo. Věřím, že při zavedení pravidel TNO (test – nemoc – očkování, pozn. red.) a rozumném přístupu k logistice těchto akcí to možné bude, jakožto i další otevírání života, návrat k normálu.
Jak jsi zmínila, sama jsi aktivní závodnice, v ORISu můžeme vidět, že od roku 2015 jsi běhala kategorie příchozích. V posledních letech se prosazuješ i v oblastních žebříčcích ve své kategorii D55. Jaká byla tvoje cesta k orientačnímu běhu?
Úplně poprvé jsem to zkoušela s dcerou, kdy jsme hledali sport, který by vyhovoval jí i nám. My jsme byli orientovaní na lyžování všeho druhu, jízdu na koni, horolezení, manžel na windsurfing, Našli jsme nakonec oddíl orientačního běhu v Dobřichovicích. Bohužel v té době tam nebyly děti, a tedy ani pravidelné tréninky a já dceru nemohla nic naučit. Přesto jsme pár let závody zkoušely. Posléze začal běhat i syn, také za Dobřichovice a ten měl to štěstí, že chodil do třídy s dcerou Líby Fantové, která v Dobřichovicích bydlí a začala je trénovat. Od té se hodně naučil on a já také aspoň teoretické základy. Pak si Honzu jednou půjčil Dobříš na štafety a on se posléze rozhodl za Dobříš běhat. S ním jsem začala závodit i já, podotýkám, že v padesáti letech. Zase ale v oddíle byla spousta dobrých trenérů, Kamil Arnošt, Jana Bochenková, Martin Bambousek a další. Tréninky byly pravidelné a intenzivní. Nejen, že nás hodně trenéři naučili, ale byla tam i dobrá parta. Časem se přidal i manžel a občas dcera. Na pár let nám to změnilo styl života.
Co pro tebe samotnou znamená orienťák?
Já se přiznávám, že jsem mu zcela propadla a těžko jsem nesla omezení v důsledku starých i nových zranění. Vlastně lituji, že jsem tento sport nedělala dříve. Jsem ambiciózní, ráda se učím nové věci a těšilo mně, že jsem se s posbíranými zkušenostmi vylepšovala. Teď, po dobu pandemie, jsem byla hrozně šťastná, že žiji v místě, kde je řada aktivních zkušených orienťáků, kteří stavěli v lesích v okolí tratě. Téměř každý víkend jsme vyrazili s celou rodinou, která se s partnery dětí rozšiřuje, na nějakou trať. Mně nebaví jen běhat, ale ztrácet se v lese a občas najít to, co hledám, to mne hrozně těší. Za to všem děkuji.
Jaký je aktuální trend? Na všechny závody v letošním roce bude nutné mít test nebo očkování?
Jak jsem zmínila výše, zatím ano, spíše ano i na podzim, ale situace se bude vylepšovat. To není tak hrozné mít očkování či test, aby se člověk vracel k tomu, co ho baví. Hlavně očkování a testování musí být všem dostupné, za rozumnou cenu a v dobré kvalitě.
Může být orientační běh v některých faktorech epidemicky nebezpečný?
Pokud bychom nyní dovolili konání závodů, tak jak to známe ze „starých dobrých časů“, tak ano. Lidé se na závody těší i proto, že potkají kamarády, známé, děti se setkávají, hrají si, konzumuje se tam jídlo, pití, společné ubytování v tělocvičnách, společné sprchy a podobně, to vše je velmi rizikové. Z hlediska epidemiologického je nejméně rizikové to, že většina lidi přijíždí vlastním autem, že se běhá individuálně a ve volném prostoru.
Mění se velmi podmínky pro provozování sportu, ale i dalších aktivit. Co je aktuálně možné dělat a co bude možné za týden? Mohou organizátoři pořádat např. závody po vlnách po 20 lidech?
Toto vše je nastavené v opatřeních, které vydává MZ ČR. Skupina MeSES pouze doporučuje, co je za dané epidemiologické situace bezpečné, ale na té detailní úrovni toto vypracovává ministerstvo zdravotnictví. Za mě, pokud by byla opatření udělaná a dodržovaná tak, aby skutečně lidé na závody pouze přijeli autem, došli na start, kde si posléze vymění respirátor za mapu a po skončení závodu odjedou, tak tímto „průtokovým“ stylem nevidím problém pořádat závody i pro více lidí.
Podporuje BIOCEV pohyb mezi svými zaměstnanci a studenty?
Mnoho kolegů a studentů je sportovně založených. Do práce jezdí na kole, koloběžce, někteří i běhají. V BIOCEV byla zřízena velká kolárna, k dispozici jsou také šatny se sprchami. V těsném sousedství BIOCEV mohou v zimě využít veřejné kluziště. Každoročně BIOCEV pořádá sportovně-společenskou akci TEAM SPIRIT DAY, která se koná na skvěle vybaveném sportovním areálu ve Vestci. Týmy vědců z BIOCEV se mohou utkat ve fotbale, volejbale, ping-pongu, pétanque a samozřejmě také běhu, a to i běhu orientačním.
