Sprinty na MS - dvakrát v TOP10
5.7.2021 Petr Žaloudek
Dlouho očekávané MS na domácí půdě začalo, leč sprintový víkend bohužel vytouženou medailovou radost nepřinesl. Úvod šampionátu však netřeba zatracovat.
Sobotní výkop v netradičním pevnostním bludišti dal štempl na starou pravdu, že zajíci se počítají až po honu. Švéd Isac von Krusenstierna dopolední kvalifikací sotva prolezl, na 13. místě ho od vyřazení dělily tři příčky a odpoledne se stal senzačním mistrem světa. Český tým si tímhle pořekadlem naneštěstí prošel v opačném gardu. Skvělé kvalifikační výsledky (1., 1., 2., 3., 4. a 13.) se nepodařilo ve finále potvrdit.
I když rozhodně nešlo o nějaký propadák, očekávání závodníků od sebe samých bylo vyšší. A pocity po doběhu o to rozporuplnější. „Spousta malých chyb a špatné flow. Fyzicky slabý výkon, celkově podprůměrný sprintový výkon,“ byl k sobě hodně tvrdý Vojta Král (11. místo), který měl na startu ty nejvyšší ambice. Na druhou stranu od medaile ho dělilo 19 vteřin, což není žádná hluboká propast. A podobně jako Vojtovi to nenaskakovalo ani Terce Janošíkové, pro kterou bylo 14. místo také zklamáním. „Nebylo to to pravé ořechové. Myslela jsem, že to půjde výš. Bohužel jsem nevolila ty nejlepší postupy,“ povzdychla si. Že měla na víc než na 16. místo, byla přesvědčena i Adéla Indráková, která se ráno blízka vítězstvím v jednom z rozběhů. „Začala jsem dobře, ale ne perfektně. V druhé půlce závodu jsem začala dělat chyby, takže z výkonu a výsledku mám takový rozporuplný pocit, dnes bylo v nohách na víc,“ přiznala.
Vendula Horčičková se po zlepšeném výkonu oproti kvalifikaci dostala na 22. místo, zklamání si prožil Tomáš Křivda (31. místo). Překvapivým mužem dne se tak stal Kuba Glonek, který se jako jediný dostal do desítky. Premiéra na MS pro něj skončila skvělým 9. místem s odstupem 26 vteřin na zlato a jen 13 vteřinek na bronz. „Ke konci jsem byl strašně kožený, už mi to nechutnalo, takže by to tam bylo, leda bych dostal nějaké nové nohy. To, že jsem nejlepší Čech, to mě úplně neuspokojuje. Kluci budou zklamaní,“ ukázal Gloňa týmového ducha.
V neděli se dění přesunulo podstatně blíž centru šampionátu. Smíšené štafety se běžely v ulicích Doks a českým tým v již zaběhnuté sestavě Knapová, Nykodým, Král, Janošíková věřil, že konečně prolomí čekání na medaili v této disciplíně, která se mu – mrška – už pár let těsně vyhýbá.
Základ byl položen kvalitně. Jana první úsek zvládla přesně tak, jak je s nejvyššími ambice třeba – předávala třetí. „Ale na začátku jsem to trošku zvorala. Věděla jsem, že běžíme na Fifinku, Piňďu a Bobíka a stejně jsem tam zaváhala. Pak už to bylo fajn, protože nohy byly dobrý,“ hodnotila Janďa, která se nechtěla moc pouštět do nahánění suverénní Švédky Tove Alexandersson. „Od začátku jsem si říkala, že s ní nechci soutěžit. A to hlavně proto, že jsem věděla, že to bude hezký orienťák a že se nesmím nechat vyhecovat Tove a běžet někam, kam nechci. To byl rozdíl od Evropy, kde jsem to prala za Simonou Aebersold.“
Druhý úsek pod taktovkou Miloše znamenal propad na 5. místo, i když manko na bronz bylo stále ještě hodně hratelné. „Předvedl jsem svůj standardní výkon, k dokonalosti tam pár zaváhání bylo. Byli jsme dobře připravení, jen na ty umělý ploty se člověk nepřipraví,“ povídal Dým. Po jeho předávce se začal na třetím úseku lámat chleba. Zezadu totiž letěl vicemistr ze sprintu Nor Fosser. „Nechal jsem se nachytat na pár postupech. Na šestce jsem přehlídl plot, takže se mi Kasper zásadně přiblížil, na další farstě jsem zvolil špatnou volbu, takže mě dojel a další měl tu malinko kratší, takže už jsem s ním nebyl v kontaktu. Vlastně jsem s ním neběžel ani vteřinu závodu,“ vysvětlil Vojta, kde vznikla ztráta, která už nešla stáhnout. I když se o to finišmanka Terka usilovně snažila.
„Věřila jsem. To člověk musí. Dát do toho maximum. Takže jsem bušila, co to šlo, ale holky jsou silné. Je to vždycky boj o každý metr,“ popsala své mentální nastavení, které vyústilo v boj o 5. místo s Britkou Carter Davies. A úspěšný, i když soupeřka v jednu chvíli zavadila o plůtek, který spadnul Terce pod nohy, čímž nabrala další vteřinku dvě. Jenže jestli si s sebou někoho nechcete přivést do finiši, pak je to právě Terka. „Jo, finiš je dobrej. Tak příště snad začne už na startu,“ smála se.
Šest, čtyři, pět, pět. To je česká série ve sprintovkách od MS 2016 ve Švédsku. A hlavně! Známka naprosté kvality. I když se to medailově nepodařilo protrhnout ani na domácí půdě. „Mysleli jsme si výš, ale konkurence je dneska hodně velká. Holt musíme být příště lepší,“ dal Vojta Král symbolickou tečku za sprintovou část šampionátu.
