Tomáš Dlabaja: Dělám teď mnoho věcí
10.3.2016 Petr Klimpl
Tomáš Dlabaja skončil před dvěma lety svou vrcholou kariéru v OB. Zeptali jsme se ho, co teď dělá. "Momentálně dělám v životě až příliš mnoho věcí", zní jeho odpověď. A co dělá - čtěte:
Před dvěma lety jsi kvůli zaměstnání asi trochu předčasně ukončil reprezentační kariéru. Můžeš nám prozradit, co teď děláš?
Můj konec nepřišel vyloženě kvůli nové práci, souvisel spíš s hledáním nových výzev a motivací. Posledních pár let mě odrazoval vývoj vrcholového orientačního běhu. Na orientačním běhu miluji především běh nádhernou přírodou a dobrou partu lidí, jenže spousta světových pohárů nabízela jen podprůměrné terény a k tomu ještě spoustu nudných hodin čekání v karanténě. S ohledem na tvrdou přípravu mi takovéto vrcholy sezóny nedělaly více radost a bylo toho příliš. Hezké zážitky začaly být mnohem důležitější než honba za světovými výsledky. Takže teď jezdím jen na závody, které si svobodně vybírám, takové kde očekávám buď hezký terén nebo třeba dobrou atmosféru štafet a s tím související zážitky v dobré partě. A své „výsledkové“ ambice si teď naplňuji ve Škoda Auto, kde mě motivuje test, jestli mám i na kariéru mimo sport.
Ještě trénuješ?
Bohužel trénuji velmi málo. Ale je to dáno tím, že bydlíme v Praze, kde mě prostředí nemotivuje nazout večer po práci maratonky. Takže mé trénování se smrklo převážně jen na víkendové závody nebo výlety po keškách. Ale „do roka a do dne“ bych rád bydlel v Turnově a v Českém ráji rozhodně nebudu zahálet.
Z orienťáku ses úplně neztratil, jsi minimálně stálým členem turnovské štafety, jak vidíš své působení na oddílové úrovni?
Svůj úkol v Turnově bych už raději viděl jako rádce a trenér, který bude předávat zkušenosti, než jako člen A štafety, který vůbec netrénuje. Potřebujeme motivovat mladé, aby měli zájem tvrdě makat a převzít „žezlo“ výsledkového tahouna. To úsilí se jim rozhodně vyplatí. Otevřou se jim dveře do skandinávských klubů a ke spoustě soustředění po světě. Nezbohatnou sice v penězích, ale v nádherných zážitcích.
Na podzim jsi ve Vracově běžel český šampionát štafet, a pak jsi v České televizi průběh štafet komentoval. Jaké jsi měl dojmy ze svého působení v televizi? Dostal jsi nějakou zpětnou vazbu, jak ses líbil o-veřejnosti?
Ohlasy nebyly úplně špatné, ačkoliv při této premiéře bylo hodně nedostatků, které musím pro komentování Mistrovství Evropy zlepšit. Asi většina diváků vůbec netušila, že já vlastně nemám žádnou informaci navíc oproti tomu, co vidí oni sami v televizi. Prostě to co mi pustili na obrazovku, to jsem musel bez váhání komentovat. Takže jsem často netušil, jestli se ukazují GPSky kluků nebo holek, jestli se jedná o mezičas v třetině nebo polovině trati, jaké jsou rozestupy a pořadí závodníků apod. Kdybych tu trať neběžel předem, asi bych byl zcela mimo. Do příště si musím vytvořit lepší zázemí – alespoň tablet s mezičasy nebo soupisky týmů. Naštěstí světové závodníky znám trochu líp než mladé české závodníky, poznat některé z nich byla pro mě noční můra. Hold poslední roky jsem v zahraničí závodil víc než doma.
Na konci května budeš ve stejné roli působit i na Mistrovství Evropy, které pořádáme v Jeseníku. Jak se na komentování budeš připravovat?
Tím, že (pravděpodobně) nepoběžím první úsek ;-), budu moct znát detaily tratí předem. Takže příprava bude o tom, vědět o tratích maximum. Ukazovat a zajímavě komentovat GPSky, by měla být zajímavá přednost našeho sportu. K tomu spekulovat o postupech a záměrech závodníků. A ještě občas přihodit nějakou „pikantnost“ z jejich kariér, komentovat jejich aktuální formu, šance na výsledek apod. Tak vidím priority své přípravy.
Myslíš, že někdo z našich závodníků se prosadí na stupně vítězů?
Musí si to hlavně srovnat hlavě. Fyzicky je špička velmi vyrovnaná a ten rozdíl udělá sebevědomí. A k jeho růstu rozhodně pomáhá i jistota v domácím terénu. Jeden z důvodů, proč jsme vyhráli štafetu na mistrovství světa bylo, že jsme ten den prostě neměli pochybnosti o svých schopnostech.
Od ledna působíš i v další roli – člen foot o-komise IOF. IOF dlouho chtěla někoho z České republiky, po MSJ v Hradci Králové chtěli Michala Jedličku, po MS v MTBO v Liberci pak Michala Horáčka. Ani jeden nenašel dost času, nakonec jsme se domluvili s tebou, že tě navrhneme za člena této komise a IOF náš návrh akceptovala. Budeš mít na práci v komisi dost času?
Prozatím to s časem není sranda. Ale protože mám motivaci se na této práci podílet, tak ten čas prostě najít musím a chci. Složení komise je pestré a je tam velmi tvůrčí parta. Od ryzích bafíků až například po trenéra Daniela Hubmanna či známého matadora Janneho Salmi.
Už ses zorientoval v tom, co komise dělá?
Osobně jsem se účastnil první schůze celé IOF v lednu v Malmö. Potkali se všechny komise, IOF kancelář a samozřejmě hlavní šéfové. Od řadových členů zaznívali pozitivní ohlasy ke změně atmosféry v IOF k více otevřené a naslouchající. Snad to tak bude, protože já její dosavadní působení hodnotím velmi kriticky. I to byla jedna z mých motivací nahlédnout do jejího vnitřního fungování.
Jedním z úkolem komise je navržení, co bude obsahem MS ve sprintových disciplínách. V lese je to jasné – long, middle a štafety. Ve městě sprint a sprintové štafety. A co třetí závod, jaký je tvůj názor?
I pro lesní MS je řada nejasností a velkých rozhodnutí před námi. Například kvalifikační systém (počty závodníků) do finálových závodů. Sprintové MS má před sebou samozřejmě obrovské výzvy a to nejenom vymyslet třetí disciplínu. Disciplína musí uspokojit závodníky, fanoušky na místě, laické diváky u TV, musíme zvládnout organizaci v orienťácky nerozvinuté zemi a zajistit úžasný TV produkt, o který bude zájem. Na třetí disciplínu nemám zatím jednoznačný názor. Analyzujeme to. Zatím každá varianta má řadu plusů i mínusů.
Nešlo by navrhnout, aby tím třetím závodem byl middle v lese? Vrcholovým o-běžcům by to asi vadilo méně, než zatím uvažovaná řešení.
Foot-o Komise může navrhnout IOF Councilu v podstatě cokoliv. Naše návrhy obsahují i vyhodnocení. Konečné rozhodnutí je ale na Councilu a dle zkušeností je prý často v rozporu s doporučením komise.
Jak vidím, nečeká vás v komisi jednoduchá práce. Ale k další tvé činnosti – úzce spolupracuješ i se SCM Ještědské oblasti. Co tam děláš?
Momentálně dělám v životě až příliš mnoho věcí, a proto některé z nich jsou jen velmi příležitostné. Tím je i spolupráce s Ještědským SCM. Nárazově se snažím vypomoci s tím, čemu trochu rozumím. V lednu jsme s Ájou Neradovou udělali soustředění u Krušných hor – stavění (snad kvalitních) tratí, rady mladým závodníkům, nějaké analýzy tratí apod. Pak bohužel na pár měsíců z jejich života zmizím a dílem náhody se objevím na nějaké další akci. Samotného mě tato dobrovolnická práce baví a naplňuje. A doufám, že dobrá rada pomůže mladým vyvarovat se nějaké chyby na jejich cestě na vrchol. Nápodobně mi v mládí pomáhaly oddíly ze Zlína a Luhačovic, ačkoliv jsem třeba nebyl jejich členem. Proto si ani já nehraju na oddílovou příslušnost a pomáhám tam, kde vidím smysl a zájem.
Je začátek roku, co bys popřál českému orienťáku do nové sezóny?
Chuť a motivaci společně běhat, organizovat, trénovat, tak abychom si na konci sezóny s úsměvem poplácali po ramenou, jaký to byl povedený rok:-).
Já bych přál českému OB, aby se našlo více takových bývalých vynikajících závodníků, kteří by se věnovali činnosti v OB jako ty. Moc dík za rozhovor.
