Vendula Horčičková: Je to neskutečné!
6.7.2017 Petr Klimpl
Osmé místo na MS na krátké trati - velký úspěch české závodnice Venduly Horčičkové.
Dosud bylo jejím nejlepším výsledkem na světovém šampionátu 24. místo. To Vendula Horčičková vybojovala předevčírem v super dlouhém závodě na klasické trati. Na krátké trati byla zatím nejvýš dvacátá sedmá před dvěma lety na MS ve Skotsku. Ale tyhle „personal best“ platily jen do dnešního dne. Perfektně zvládnutý závod na MS v estonském Vitipalu vynesl české reprezentantce skvělou 8. příčku.
Vendulo, gratuluji! Krásný výkon. Po doběhu to vypadá možná i na TOP6. TOP10 to bude určitě. Jak ten závod hodnotíš?
Byl to přesně takový závod, jaký jsme čekali – hodně hodně technicky náročný, takže jsem věděla, že i ta únava, kterou člověk trochu cítí po longu, že nebude rozhodovat. Bude rozhodovat 100% koncentrace, a tak jsem se snažila od začátku do konce. Bylo to fakt těžké, jak to bylo zavřené. Vždycky jsem přesně věděla a dokázala chybu eliminovat, což bylo klíčové. Neudělala jsem žádnou větší chybu, byly tam nějaké myšky… V dokonalém závodě bych to možná mohla jít o dvě minuty rychleji, ale nevím, zda to vůbec v tomhle terénu šlo. Takže spokojenost, že jsem se vyvarovala velkých chyb, a jestli to bude takový výsledek, tak to je úplně neskutečné.
Zmínila jsi únavu po longu, jak to ovlivnilo tvůj výsledek?
Myslím si, že moc ne. Cítila jsem to jen v prudkých výbězích, ale byly celkem krátké, takže se to dalo překonat, a pak byl seběh. Důležitější byla ta mapa.
Co tvé zranění na čele ze závodu na klasice?
Jasně, že jsem měla obavy. Ale když jsem se druhý den po longu probudila a viděla jsem, že mě hlava nebolí, tak jsem věděla, že to nějak zvládnu, že to bude dobré. Mám to slepené k sobě takovými speciálními tejpy. Snažili jsme se to zalepit tak, aby mi to nevadilo ve výhledu, ale v lese jsem to vůbec nevnímala. Měla jsem tam čelenku a bylo to v pohodě.
Jak moc ti dnes pomohlo, že jsi v Tartu strávila půl roku na studijním pobytu?
Vůbec (smích). Už jsem to říkala v jednom z předchozích rozhovorů, že bez auta se tady člověk moc nehne a orienťák je tady malý, takže jsem tady odběhla fakt málo tréninků v lese. Hlavní byl přípravný kemp, co jsme tady měli s repre.
Čemu tedy připisuješ tak výrazný výsledkový posun?
Tím, že jsem byla na Erasmu, tak jsem měla míň školy. Uspořádala jsem si to tak, abych měla předměty, které jsou pro mě důležité, které mě baví, a pak hlavně abych měla čas trénovat. Takže to byl hlavně asi ten klid na trénink a sezóna bez zranění. Konečně po dvou letech – musím to zaklepat – ale moje nejvážnější zranění je moje čelo z předvčerejška. To bylo klíčový.
